Historie
Sportovní klub Žlutava byl založen v roce 1940. Jelikož neměl hřiště, nebyl u fotbalové župy registrován a nemohl hrát mistrovské soutěže. K sehrání přátelských zápasů zajížděl do okolních obcí. První přátelské utkání sehrála družstva v Halenkovicích. Záloha hrála nerozhodně 2:2 a první družstvo prohrálo 6:1.
Na podzim roku 1640, podal vedoucí sportovního klubu Miloš Šebera obecnímu zastupitelstvu žádost o pronajmutí kopce Dubníku, na kterém místní organizace pořádaly různé společenské a kulturní podniky.
Dne 6. října 1940, po rušné debatě obecního zastupitelstva, bylo žádosti sportovního klubu vyhověno. Sepsaná smlouva o pronájmu Dubníku sportovnímu klubu Žlutava, měla čtyři body:
- Pronájem Dubníku na 30 let, nájemné se bude platit podle nájemného z měřiče, což nabude platnost po dohotovení hřiště.
- Hřiště se bezplatně propůjčuje k obecním podnikům a pro sbor dobrovolných hasičů
- Obec nebude na hřiště přispívat žádným nákladem
- Jiným spolkům zapůjčí sportovní klub hřiště za poplatek 50 K.
Také bylo vyhověno žádosti sportovního klubu o zavedení všeobecné pracovní povinnosti mládeže od 16 do 25 let. A tak již v neděli 7. října 1940 se Miloš Šebera s 30 chlapci pustil do kácení stromů na Dubníku. Ze začátku se pracovalo s chutí, do práce se zapojilo mnoho mladých. Později začal zájem mladých o práci na hřišti ochabovat a práce na Dubníku uvázla.
Okresní úřad ve Zlíně daroval na zřízení hřiště 3 000 K. firma Baťa ve Zlíně 2 000 K. město Zlín 1 000 K. a Josef Hlavnička 500 K. Okresní úřad daroval peníze s připomínkou, že práce se mají zúčastnit jen nezaměstnaní a zahájení prací se má hlásit okresnímu úřadu ve Zlíně. Od zahájení prací se musel vést deník o pracovních dnech a spotřebě materiálu. Sbírka, kterou provedl Miloš Šebera mezi mladými, vynesla 1 600 korun.
Získaný obnos již postačil na zahájení prací na hřišti. Z prvních dělníků, kteří na hřišti pracovali to byl Emil Novotný č. 50, Josef Urban ze Žlabů a Josef Železník. S pracemi na hřišti se začalo 28. října 1940 a pracovalo se až do vánoc.
Okresní úřad ve Zlíně daroval na zřízení hřiště 3 000 K. firma Baťa ve Zlíně 2 000 K. město Zlín 1 000 K. a Josef Hlavnička 500 K. Okresní úřad daroval peníze s připomínkou, že práce se mají zúčastnit jen nezaměstnaní a zahájení prací se má hlásit okresnímu úřadu ve Zlíně. Od zahájení prací se musel vést deník o pracovních dnech a spotřebě materiálu. Sbírka, kterou provedl Miloš Šebera mezi mladými, vynesla 1 600 korun.
Získaný obnos již postačil na zahájení prací na hřišti. Z prvních dělníků, kteří na hřišti pracovali to byl Emil Novotný č. 50, Josef Urban ze Žlabů a Josef Železník. S pracemi na hřišti se začalo 28. října 1940 a pracovalo se až do vánoc.
V tomto roce, v podzimních měsících vznikl také rohovnický obor. Ring zapůjčil rohovnický obor SK Fatra Napajedla. V rohovnické osmě se nacházeli borci z Napajedel, Baťova, Bělova Mistřic a Žlutavy. Osma vybojovala několik utkání s následujícími kluby: SK Letná, SK Mistřín a s SK Baťov (osma nováčků).
Vydržovaní oddílů kopaná – box a výstavba hřiště, to vše si vyžadovalo značný finanční obnos a příjem do pokladny klubu nebyl žádný. Panovala válečná léta, všechny zábavní podniky byly zakázány a tak se mnoho peněz sehnat nedalo. Z toho důvodu byl také odbor rohování zrušen.
V roce 1941 připravil SK Žlutava neoficiální valnou hromadu. Protože klub dosud úřady nebyl povolen, ale sportovní činnost tu byla, vše se podnikalo pod záštitou mládeže národního souručenství. Na valné hromadě byl utvořen výbor, činovníků bylo dostatek, ale jak to již v začátcích bývá, zájem činovníků o práci ve výboru brzy ochabl a veškerá práce zůstala na Miloši Šeberovi. Vykonával funkci předsedy, pokladníka, tajemníka, hospodáře atd.
Po neshodách se starostou obce a hostinským Ferdinandem Šiškou přemístil klub spolkovou místnost do hostince Švarce č.85, kde se také první valná hromada konala.
Žádost o finanční podporu na stavbu hřiště firma Baťa vyřídila kladně, proto bylo možné zahájit jarní práce na hřišti. zanedlouho obdržel klub 3 000 K od národního souručenství ve Zlíně. V roce 1941 se při práci na hřišti vystřídali: Stoklásek, Urban, Jaroslav Paseka, Jaroslav Vojtášek Fejtek a Leopold Kašík.
Oddíl kopané zajížděl k přátelským utkáním do okolních obcí. Ve svátky velikonoční sehrál zápas s SK Kudlovice a s SK Babice.
V roce 1942 dostal klub na svoji žádost od ministerstva sportu 7 000 K a od okresního úřadu ve Zlíně 3 000 K, takže práce na hřišti byly finančně zajištěny.
Vydržovaní oddílů kopaná – box a výstavba hřiště, to vše si vyžadovalo značný finanční obnos a příjem do pokladny klubu nebyl žádný. Panovala válečná léta, všechny zábavní podniky byly zakázány a tak se mnoho peněz sehnat nedalo. Z toho důvodu byl také odbor rohování zrušen.
V roce 1941 připravil SK Žlutava neoficiální valnou hromadu. Protože klub dosud úřady nebyl povolen, ale sportovní činnost tu byla, vše se podnikalo pod záštitou mládeže národního souručenství. Na valné hromadě byl utvořen výbor, činovníků bylo dostatek, ale jak to již v začátcích bývá, zájem činovníků o práci ve výboru brzy ochabl a veškerá práce zůstala na Miloši Šeberovi. Vykonával funkci předsedy, pokladníka, tajemníka, hospodáře atd.
Po neshodách se starostou obce a hostinským Ferdinandem Šiškou přemístil klub spolkovou místnost do hostince Švarce č.85, kde se také první valná hromada konala.
Žádost o finanční podporu na stavbu hřiště firma Baťa vyřídila kladně, proto bylo možné zahájit jarní práce na hřišti. zanedlouho obdržel klub 3 000 K od národního souručenství ve Zlíně. V roce 1941 se při práci na hřišti vystřídali: Stoklásek, Urban, Jaroslav Paseka, Jaroslav Vojtášek Fejtek a Leopold Kašík.
Oddíl kopané zajížděl k přátelským utkáním do okolních obcí. Ve svátky velikonoční sehrál zápas s SK Kudlovice a s SK Babice.
V roce 1942 dostal klub na svoji žádost od ministerstva sportu 7 000 K a od okresního úřadu ve Zlíně 3 000 K, takže práce na hřišti byly finančně zajištěny.
Valná hromada se konala začátkem března, výbor sportovního klubu zůstal beze změn. Na hřišti pracovali: Stoklásek, Fejtek a Leopold Kašík, kterého později vysřídal Jindra Bartošík a Jiřík Čabla. Klub sehrál několik přátelských zápasů na cizích hřištích.
V roce 1943 se valná hromada konala koncem února. Měla rychlý spád, jelikož bylo dohodnuto, že se výbor měnit nebude. Jaro nastalo brzy takže práce na hřišti začali začátkem března. Na hřišti pracovali: Leopold Kašík, Mišurec Bohuš, Miroslav Železník, Mišurec Josef, Přecechtěl, Miroslav Formánek a František Kašík.
Koncem července 1943 obdržel sportovní klub od okresního úřadu schválení stanov a povolení činnosti SK Žlutava. Za několik dní došel dopis od hanácké fotbalové župy ze Zlína, zda je klub schopný nastoupit do mistrovské soutěže. Po svolání všech hráčů přicházejících v úvahu, bylo dohodnuto že SK Žlutava se mistrovské soutěže zúčastní. V době největších starostí se do sportovního klubu přihlásil nový člen Josef Hasmann, který velmi aktivně začal klubu pomáhat.
Mistrovská soutěž začala 29. srpna 1943 předzápasem ve čtrnáct hodin. Hřiště na Dubníku bylo malé, ale poměrně dobře upravené. První mistrovkský zápas sehrálo naše družstvo s SK Častkov, který vyhrálo 6:1. Zápasu přihlíželo značné množství žlutavských občanů. Sestava družstva, které sehrálo první mistrovský zápas: Skopalík – Mořingl František – Mišurec Cyril – Lidinec Miroslav – Horehled Jaroslav – Daňek Josef – Šiška Miroslav – Mišurec Bohuslav – Mišurec Josef – Štěbra Miroslav – Goiš Jarolav. Trenérskou práci vykonával Josef Hasmann.
V roce 1943 se valná hromada konala koncem února. Měla rychlý spád, jelikož bylo dohodnuto, že se výbor měnit nebude. Jaro nastalo brzy takže práce na hřišti začali začátkem března. Na hřišti pracovali: Leopold Kašík, Mišurec Bohuš, Miroslav Železník, Mišurec Josef, Přecechtěl, Miroslav Formánek a František Kašík.
Koncem července 1943 obdržel sportovní klub od okresního úřadu schválení stanov a povolení činnosti SK Žlutava. Za několik dní došel dopis od hanácké fotbalové župy ze Zlína, zda je klub schopný nastoupit do mistrovské soutěže. Po svolání všech hráčů přicházejících v úvahu, bylo dohodnuto že SK Žlutava se mistrovské soutěže zúčastní. V době největších starostí se do sportovního klubu přihlásil nový člen Josef Hasmann, který velmi aktivně začal klubu pomáhat.
Mistrovská soutěž začala 29. srpna 1943 předzápasem ve čtrnáct hodin. Hřiště na Dubníku bylo malé, ale poměrně dobře upravené. První mistrovkský zápas sehrálo naše družstvo s SK Častkov, který vyhrálo 6:1. Zápasu přihlíželo značné množství žlutavských občanů. Sestava družstva, které sehrálo první mistrovský zápas: Skopalík – Mořingl František – Mišurec Cyril – Lidinec Miroslav – Horehled Jaroslav – Daňek Josef – Šiška Miroslav – Mišurec Bohuslav – Mišurec Josef – Štěbra Miroslav – Goiš Jarolav. Trenérskou práci vykonával Josef Hasmann.
Poslední zápas mistrovské soutěže sehrálo družstvo 24. října 1943 na našem hřišti s SK Traplice, se kterým prohrálo 5:8. První krok v mistrovské soutěži byl pro klub nepříznivý. V podrzimním kole získalo družstvo ze čtrnácti bodů pouhé dva. V zápase se projevila nezkušenost a nekázeň hráčů, což se stává témněř všem začínajícím družstvům.
Přišel rok 1944. Při přípravách na valnou hromadu navrhl jednatel Josef Hasmann, že by bylo dobré zvolit do výboru lubu starší občany. S návrhem se souhlasilo a na valné hromadě v hostinci p. Šišky byl zvolen nový výbor klubu: předseda Šiska Ferdinand, 1. mistopředseda Mezihorák Antonín, 2. místopředseda Novák Bohumil, jednatel Hasmann Josef, pokladník Štěbra Miroslav, hosodář Tomišín Jan, účetní Mihál Antonín, archivář Roubal František, náčelník Hasmann Josef. Zástupci mužstva: Škoda Cyril, Mořingl František a Štěbra Miroslav.
Z počátku pracovali hráči i výbor ve shodě, později začalo docházet k nesrovnalostem. Každý začátek je těžký a neobejde se bez chyb. Také sportovní klub Žlutava si ve svých počátcích užil své. Při svých začátcích musel klub překonávat nedůvěru obecního zastupitelstva, proto se objevovala nekázeň mezi hráči a nakonec neshody mezi hráči a výborem klubu.
Přiblížil se konec druhé světové války. Nastal rok 1945 a na valné hromadě byl předsedou klubu zvolen Ladislav Štěbra. A zde mé vyprávění končí.
Bývali to někdy horké chvíle, protože na hřišti pracovali ke konci války občané, kteří utekli z nucených prací v Říši. Protože pracoviště navštěvovali často četníci, museli se před nimi velmi často skrývat. Po skončení druhé světové války klub pokračoval ve své práci a pracuje stále se střídavými úspěchy i neúspěchy. Vzpomínky se vracejí a my se s nadhledem stáří díváme s úsměvem na pohodu i hašteření svých mladých let, odehrávající se v tomto těžkém období. Mnozí z fotbalových nadšenců dosud žijí, někteří zemřeli, ale sportovní klub plní dál své poslání – vychovávat zdravou a zdatnou mládež v naší obci.
Přišel rok 1944. Při přípravách na valnou hromadu navrhl jednatel Josef Hasmann, že by bylo dobré zvolit do výboru lubu starší občany. S návrhem se souhlasilo a na valné hromadě v hostinci p. Šišky byl zvolen nový výbor klubu: předseda Šiska Ferdinand, 1. mistopředseda Mezihorák Antonín, 2. místopředseda Novák Bohumil, jednatel Hasmann Josef, pokladník Štěbra Miroslav, hosodář Tomišín Jan, účetní Mihál Antonín, archivář Roubal František, náčelník Hasmann Josef. Zástupci mužstva: Škoda Cyril, Mořingl František a Štěbra Miroslav.
Z počátku pracovali hráči i výbor ve shodě, později začalo docházet k nesrovnalostem. Každý začátek je těžký a neobejde se bez chyb. Také sportovní klub Žlutava si ve svých počátcích užil své. Při svých začátcích musel klub překonávat nedůvěru obecního zastupitelstva, proto se objevovala nekázeň mezi hráči a nakonec neshody mezi hráči a výborem klubu.
Přiblížil se konec druhé světové války. Nastal rok 1945 a na valné hromadě byl předsedou klubu zvolen Ladislav Štěbra. A zde mé vyprávění končí.
Bývali to někdy horké chvíle, protože na hřišti pracovali ke konci války občané, kteří utekli z nucených prací v Říši. Protože pracoviště navštěvovali často četníci, museli se před nimi velmi často skrývat. Po skončení druhé světové války klub pokračoval ve své práci a pracuje stále se střídavými úspěchy i neúspěchy. Vzpomínky se vracejí a my se s nadhledem stáří díváme s úsměvem na pohodu i hašteření svých mladých let, odehrávající se v tomto těžkém období. Mnozí z fotbalových nadšenců dosud žijí, někteří zemřeli, ale sportovní klub plní dál své poslání – vychovávat zdravou a zdatnou mládež v naší obci.